Poselství z druhého břehu

Zdroj: astrohled.cz
Duchovno
Přežije lidský duch smrt těla? Může dát z druhé strany zprávu? Svědectví různých dam s křišťálovou koulí existuje mnoho, avšak v jednom případě se do tohoto prokazovaní dali tři vědci. Tato významná, avšak opomíjená událost se nazývá Delpassův experiment.
kartarka
První bezdotykové ovládání televize

Na počátku stál anglický neurolog Walter Grey. Při měření mozkových vln přišel na to, že než člověk odstartuje jakoukoliv akci, proběhne jeho mozkem takzvaná „vlna připravenosti“. Jde o dosti silný elektromagnetický impulz předcházející jakémukoliv úkonu, např. že člověk vstane z polohy vsedě nebo učiní nějaký pohyb. Mozek už to zkrátka ví předem a vše chystá na úspěšnou akci. A tak vyzkoušel změřit tento impulz, když se pacient chystá pustit si televizor, poté impulz přes přístroje zesílil a dokázal, že pacienti napojení na přístroje mohli pustit televizi pouhým pomyšlením na tuto akci. Těžce nemocným se samozřejmě líbilo, že dokážou svým mozkem takové věci.

Snížení tlaku pomocí mysli

Další z geniálních pánů nesl jméno Wiliam Jongh van Amsynck. Jeho oborem byla neurologie a biologie. Snažil se tyto vědy co nejvíce využít pro pomoc nemocným lidem. Jeho cílovou skupinou byli lidé těžce nemocní hypertenzí, vysokým krevním tlakem. A tím bio-kouzlem, které zkoumal, byl tak zvaný biofeedback – biologická zpětná vazba. Je to něco jako podmíněný Pavlovův reflex, jemuž se naučí nejen mozek, ale celý organismus. Zjednodušeně řečeno, každý z hypertoniků měl na sobě přístroj, který při vysokém tlaku vydával odporné zvuky, ale při snížení zareagoval příjemnými tóny. Každý z pacientů chtěl podvědomě slyšet příjemné zvuky a vyhnut se těm nepříjemným, a tak se postupně naučili svou vůlí a myšlením ovlivňovat svůj vysoký tlak tak, aby slyšeli jen libé tóny.

Trénink pacientů

Vždy musí však přijít někdo, kdo si dá dohromady, že jedna a jedna jsou dvě. Tímto člověkem se stal fyzik a kybernetik Jean Delpasse. Dlouhá léta se snažil zjistit, co se děje s lidským potenciálem po smrti. Tímto potenciálem mínil nejen elektrickou a magnetickou energii, která oživuje mozek, ale i jiné druhy energií, a dokonce i paměť a vědomí. Když se dověděl o Greyových pokusech spouštění televize pouhou myšlenkou a o Amsynckově snižování tlaku, které se mozek může prostě naučit, vytušil příležitost posunout se ve výzkumu dál. Vytvořili tým a pokusnou skupinou se stali právě Amsynckovi pacienti, kteří už dokázali, co jsou schopní se naučit. Ti, kteří souhlasili s výzkumem, se kromě snižování tlaku naučili také spínat televizor pouhou „vlnou připravenosti“, a dokonce i vybojovat vítězství nad umělými vlnami, které vytvoření „vlny připravenosti“ brání. Vznikl u nich silný podvědomý reflex, s kterým se už dalo pracovat. O tom, že všichni byli těžce nemocní a jejich čas byl omezen, není třeba mluvit.

Pozdrav z druhé strany

Den D nastal u pacientky, které bylo 67 let. Prošla dobrovolným výcvikem, její schopnosti byly otestovány a televizi zapínala mozkovým impulzem kdykoliv chtěla. Ke konci svých dní však byla v komatu, už se neprobrala a lékař u ní poté konstatoval mozkovou smrt. Na EEG už nebyla žádná aktivita. V momentě, kdy si všichni mysleli, že experiment selhal, rozzářila se obrazovka televizoru. Někde na druhé straně stále existovala osobnost oné ženy a ať už vědomě či podvědomě, stiskla ovladač ve své mysli.

Přesun paměti na cloud

Jean Delpasse měl teorii: Fakt, že umírajícímu proběhne před očima celý život, vysvětlovat tím, že selhávající mozek se snaží zachránit svá data – celou paměť. Proběhne jím poslední velká vlna energie, kdy se aktivuje celá paměť naráz. Všechny obrazy a vzpomínky se člověk snaží neponechat ve zničeném mozku, ale vzít si je s sebou. Kam si je bere? A kam je uloží, když fyzické tělo včetně mozku je odsouzeno k buněčné smrti? Musí tedy existovat něco jako obří externí disk, na který jsme napojeni, nebo úložiště s nekonečnou kapacitou, které je prostě osobním „cloudem“ každého z nás. Můžeme tomu říkat Bůh, vesmír, zdroj anebo tomu neříkat nijak. Přesto zřejmě každý z nás se snaží v momentě smrti přemístit sem vše, co bývalo konkrétním člověkem.

Delpasse, Grey a Amsynck něco důležitého dokázali. Podle pravidel výzkumu však musí jít experiment kdykoli zopakovat, aby byl průkazný. Naši tři vědci však už proces zopakovat nemohli, protože výzkum byl označen jako neetický. Není v jejich práci však určitá naděje pro nás všechny?